Hokejoví fanoušci si mě budou pamatovat jako hokejového gólmana. Mám medaili z olympijských her i z mistrovství světa a jsem velmi hrdý na to, že jsem svými výkony dokázal oslovit trenéry reprezentace, klub v NHL, prosazoval se v české extralize a vyhrával v ní tituly. Člověka to prověří. Zocelí ho to. Naučí ho to disciplíně. Zvlášť u gólmana, který v bráně stojí sám. Musíte si zvyknout na to, že v životě nejsou jen výhry, ale i porážky, a to občas i velké, které musíte nechat za sebou a jít dál. Kdo mě zná, ví, že jsem tomu často čelil i humorem. Snažil jsem se tmelit kabinu a posilovat tím spoluhráče do dalších těžkých bitev.
Po konci sportovní kariéry jsem svedl další, neméně náročné. Dlouho jsem působil ve svém milovaném pardubickém hokejovém klubu jako funkcionář, ale pak přišly dny, kdy mi došlo, že bych svému rodnému kraji mohl být přeci jen ještě prospěšnější. A když mne loni na podzim kolegové z ANO oslavili s návrhem, jestli bych vedl jako lídr kandidátku do krajských voleb, dospěl jsem k názoru, že je to to pravé. Nejsem v politice žádný nováček. Na komunální i krajské úrovni v ní působím už deset let a za tu dobu jsem se v ní mnohé naučil. Rád dělám v týmu a jsme hrdý na to, jaký jsme sestavili na naší krajské kandidátce, ale nebojím se ani dělat vlastní rozhodnutí a stát si za nimi.
K Pardubickému kraji mám to nejsilnější pouto, jaké si jen člověk umí představit. Narodil jsem se v Chrudimi, chvíli žil blízko Heřmanově Městci a nakonec se ze mě stal Pardubák. Kořeny mé rodiny jsou ale stále v malé osadě Doubrava u Heřmanova Městce, kam jsem jako kluk jezdil každý rok na prázdniny za babičkou a dědou. Odtud také vychází moje láska k přírodě a k zemědělství. Proto i teď rád odpočívám na chalupě. Baví mě tam fyzická práce, nebo se procházím v lese a houbařím. A pak se zas plný energie vracím do města, kde mám teď spousty plánů.
